Lesní dialog 2026: Biodiverzita jako klíč k odolným lesům
od Gesche Schifferdecker (EFI)
Jak může biodiverzita zvýšit adaptační kapacitu a odolnost lesů, které jsou zároveň obhospodařovány pro produkci dřeva? WaldDialog – Forest Dialogue – Dialogue Forestier 2026Tato otázka svedla dohromady lesnické vědce, odborníky z praxe, tvůrce politik, vlastníky lesů, komunikátory a správce ze Švýcarska, Německa, Francie a dalších zemí. Dne 10. září 2026 jsme se všichni sešli na Univerzitě v Basileji, abychom prozkoumali, co to znamená pro lesy, které čelí stále nejistějším podmínkám.
Akce, kterou uspořádaly TriNational ForestLab, SwissForestLab, Konference kantonálních lesníků (KOK) a Švýcarský federální úřad pro životní prostředí (BAFU), vytvořila prostor pro něco, co naše lesy – a my sami – stále více potřebujeme: dialog napříč obory, institucemi a hranicemi.
Cítil jsem, že naléhavost této otázky byla hmatatelná od samého začátku. Arthur Gessler (WSL/ETH) zdůraznil, že rok 2026 představuje zlomový bod. Extrémní horka a sucha jsou v lesích stále více patrné, přičemž stromy, jako je buk, vykazují již na začátku vegetačního období silný stres. V celém basilejském regionu monitorování ukazuje, že srážky se snižují téměř v každém měsíci, což lesy vystavuje značnému tlaku, zdůraznil Gessler.
Silný argument pro diverzitu
Opakujícím se tématem v prezentacích bylo, že rozmanité lesy jsou lépe vybaveny k tomu, aby se vyrovnaly se změnou klimatu a nejistotou. Výzkum prezentovaný Hervé Jactel (INRAE) ukázala, že smíšené lesy bývají odolnější vůči suchu, požárům a větru než monokultury. Mohou být také produktivnější: směsi jehličnatých a listnatých druhů mohou těžit z doplňkových vlastností, jako je různá hloubka kořenového systému a vzorce využívání vody. Pro odolnost i produktivitu lesa je však zapotřebí specifická směs listnatých a jehličnatých druhů a tuto směs je třeba identifikovat. Výsledky jsou však slibné a zdůrazňují potenciál diverzity posílit lesy v měnícím se klimatu.
Rozmanitost však znamená víc než jen vysazení několika druhů stromů. Genetická rozmanitost v rámci druhů může poskytnout základ pro adaptaci na měnící se podmínky, jako je Jörg Kleinschmit (FVA) zdůrazněno. Výběr druhů stromů – a potenciálně využití asistované migrace – je proto třeba zvážit společně s genetickými zdroji dostupnými pro lesy.
Zároveň nelze ochranu biodiverzity redukovat na rozmanitost stromů. Frank Krumm a Martin Gossner (obě WSL) zdůraznily význam stromů, mikrostanovišť a mrtvého dřeva. Mikrostanoviště jsou malé, specializované struktury, jako jsou dutiny stromů, praskliny, uvolněná kůra nebo mrtvé větve, které poskytují potravu, úkryt nebo místa pro rozmnožování mnoha druhům. Mnoho z těchto cenných struktur se nachází v mrtvém dřevě nebo se z něj vyvíjí, což z něj činí důležitý prvek lesní biodiverzity. Přibližně čtvrtina lesních druhů je na něm úzce závislá, zatímco mnoho dalších z něj těží. Přírodní lesní rezervace proto zůstávají nezbytnou součástí ochrany biodiverzity, zejména pro druhy vyžadující specializované struktury mrtvého dřeva, zdůraznil Gossner.
Potenciál biodiverzity v obhospodařovaných lesích
Obhospodařované lesy však také nabízejí příležitosti a tato akce se zaměřila především na jejich prozkoumání. Místo toho, aby lesníci vnímali ochranu biodiverzity a lesní hospodářství jako oddělené světy, mohou aktivně vytvářet mikrostanoviště a využívat struktury vzniklé přírodními disturbancemi. Právě zde se koncept „přírodě blízkého lesnictví“ stává obzvláště relevantním: pracovat s přírodními procesy, nikoli proti nim, a zároveň zachovat multifunkčnost lesů.
Praktické příklady prezentované během odpoledne ukázaly, že tyto myšlenky se již uvádějí do praxe. Mezi případovými studiemi ze Švýcarska byla i prezentace našeho partnera Living Lab. Amt für Wald beider Basilej, Švýcarsko, zastoupená koordinátorem Živého laboratoře Ueli Meierem. Příklady z Bádenska-Württemberska (Německo) a Alsaska (Francie) ukázaly, jak přirozená obnova, diverzifikace druhů, stromy žijící v určitých biotopech a zachování přeživších stromů po narušení mohou postupně transformovat složení lesa. Například v spolkové zemi Bádensko se podíl listnatých stromů za 25 let podstatně zvýšil, a to díky silnému zaměření na přirozenou obnovu.
Diskuse rovněž jasně ukázaly, že neexistují jednoduchá ani univerzální řešení. Rostoucí množství mrtvého dřeva může pro lesní pracovníky představovat bezpečnostní výzvy. Změna druhů stromů může s sebou nést ekonomické a ekologické nejistoty. Lesy v souvislém porostu nabízejí strukturální a druhovou rozmanitost, ale také čelí otázkám týkajícím se ekonomických rizik a společenské akceptace. A místní podmínky mají obrovský význam.
Od místních podmínek k evropským přístupům
Právě proto byl tento přeshraniční rozměr Lesního dialogu tak cenný. Sucho, horko, škůdci, úbytek biodiverzity a měnící se společenská očekávání se nezastaví na hranicích států. Lesy sice mohou být spravovány lokálně, ale výzvy, kterým čelí, jsou evropské.
Směr evropské politiky tuto realitu odráží. Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a zákon o obnově přírody kladou stále větší důraz na obnovu ekosystémů, zlepšení biologické rozmanitosti a posílení odolnosti. To však neznamená, že Evropa potřebuje jeden standardizovaný model lesního hospodářství. Evropské cíle je naopak nutné promítnout do přístupů, které fungují za různých ekologických, ekonomických a sociálních podmínek.
Pro mě bylo proto jedním z nejsilnějších poselství projektu Forest Dialogue důležitost přenosu znalostí jako třístranného procesu. Věda musí informovat praxi, ale výzkumníci se také musí učit ze zkušeností těch, kteří v lesích pracují každý den. Úlohou tvůrců politik je poskytovat rozhraní mezi vědou a praxí: převádět důkazy a praktické zkušenosti do účinné politiky a zároveň zajistit, aby se realita a poznatky z terénu promítly zpět do tvorby politik. Tímto způsobem se politika může stát nejen koncovým bodem pro znalosti, ale mostem, který propojuje výzkum, praxi a rozhodování. Projekty jako TRANSFORMIT a VPŘED a také zavedená spolupráce, jako je např. Evropská síťová integrace (všechny zde prezentované mými kolegy a mnou v rámci sekcí, prostřednictvím posterů a přednášek) demonstrují různé způsoby propojení výzkumu, politiky a praxe. Například TRANSFORMIT sdružuje tyto komunity prostřednictvím živých laboratoří, zapojení zúčastněných stran a vývoje praktických, na důkazech založených pokynů pro integrativní lesní hospodářství. FORWARDS propojuje vědecké monitorování, modelování a data s potřebami lesních správců a tvůrců politik a jeho observatoř ForestWard je navržena na podporu rozhodování o odolnosti lesů vůči změně klimatu a adaptaci lesů. Evropská síť Integrate poskytuje dlouhodobé rozhraní mezi těmito třemi a kombinuje vědecké důkazy s demonstračními lokalitami, praktickými zkušenostmi a výměnou politik mezi zeměmi.
Jedno Brána lesních znalostí nabízí praktickou platformu pro propojení těchto různých oblastí znalostí. Usnadňuje objevování a přístup k vědeckým poznatkům, praktickým zkušenostem, nástrojům a dalším zdrojům a pomáhá uživatelům najít relevantní znalosti pro výzvy, kterým čelí ve svých vlastních lesích. Brána tak může pomoci překlenout propast mezi produkovanými znalostmi a jejich využíváním.
Znalosti se nakonec stávají cennými pouze tehdy, když někomu pomohou lépe se rozhodovat v lese – proto jsem si také velmi užil prezentace lesnických odborníků, kteří se podělili o odpovědi, které potřebují z výzkumu, a tím přispěli k plodnější výměně informací.
Právě proto byl Lesní dialog 2026 obzvláště povzbudivý. Navzdory odlišným perspektivám a některým menším kontroverzím panovalo společné uznání, že biodiverzita, adaptace na změnu klimatu a lesní hospodářství musí být posuzovány společně. Zapojení různých perspektiv do diskuse je nezbytné pro pochopení výzev ze všech stran, identifikaci řešení, která fungují v praxi, a vybudování důvěry potřebné k jejich uvedení do praxe. Dialog a smysluplné zapojení zúčastněných stran proto nejsou jen způsobem výměny znalostí – jsou součástí procesu hledání cesty vpřed pro odolné lesy.